„Prej jsme spratci a nemáme úctu / přitom pokaždý když promluvěj, slítnou se jim mouchy k ústům / pupky jim tečou z vyšisovanej sak / betlujou vo nejférovějších sbírku brad / a názor je jen šat, co se dá převlíkat / když zachrastíme klíčema, vyměněj razítka / wuáu, velká politika / obřího mindráku z malýho dicka.“
Americké tenisky, podľa francúzskeho dizajnu, testované v Portugalsku, šité v Číne chudobnými Tibeťanmi, ktoré propaguje filmová hviezda z Kolumbie. Obuté na nohách slovenského rappera, decka ulice. V ruke české pivo, licencované v Nemecku, plnené kdesi v lokálnej Hornej Dolnej. A globálne sklenený pohľad. Všetci sme rovnakí. Každý tak iný, až je inakosť univerzálna. Ale rozdiely sa nájdu.
Koncertov som absolvoval množstvo. Od kraváťakov na domácom pope až po súkromné parties pre pár kamarátov. Zažil všeličo, extatických autobusárov na techne, umývanie okien na progressive house, hodené kelímky na punku, pogovanie na ska. A v piatok v noci aj lietajúce sklenené fľaše od minerálky. Z publika smerom na pódium, azda ako prejav spokojnosti. Život je hneď viac kompletný. Najmä keď sú kompletní niektorí ľudia.
„Vzorečky, definice / poučky, rovnice / víc a víc postaviček má vod všeho klíče / a nejdůležitějším pánem v domě je vždycky vrátnej – de do mě / no jéje, já ´sem ten mizera, grázl číslo 1 / von tomu přece šéfuje, von je ta bedna / každej mě hned zná, aniž bych řek´ slovo / řeč je prej levná, takže co z toho / pani prodavačka v sámošce u pultu / si je prostě jistá, že mám kapsy plný jogurtů.“
Predsudky sú fajn. Keď o nich vieme. V piatok vyšiel v bratislavskej mutácii druhého najpredávanejšieho mienkotvorného denníka článok, ako graffiti a nálepky hyzdia podchody. Poteší, najmä keď od šéfredaktora toho istého média padla dva týždne dozadu pochvalu za tému streetart ako oživenie mestských ulíc. Práva a ľavá ruka. Hlavne že médium má konzistentný postoj. Zahrajme to na rôznorodosť názorov.
„Ó bože, jak já ten systém miluju / všude, kam se hnu, s pravidlama bojuju / a všude najdu někoho, kdo je přesvědčenej, že má pravdu / haldu argumentů a pojmů / a nedokáže pochopit, že já jeho cestou nejdu / mám svojí malou pravdu a nikomu jí necpu / ale vim, že můžeme jít společně a přitom každej svojí cestu / ale je taky dost možný, že nevim vůbec nic / ´sem jen flink a floutek co doufá, že jednou najde víc.“
Tak poďme hľadať malé osobné poklady. A nezabudnime, že keď je svet globálna dedina, neznamená to, že lokálna demencia sa hocikomu prepečie. A že mať postoj je dôležité, vedieť ho ustáť ešte dôležitejšie. Jou!
(Zorientovaní zistili, ostatným prezradím, že text je od Prago Union z albumu HDP, skladba Pecka s Kurtem.)
Neodporúčame nič, každý si odporúčajte čosi podľa seba…
